Co je to politická korektnost?

Napsal: William S. Lind

Většina Američanů se dívá na padesátá léta minulého století jako na dobré časy. Naše domovy byly bezpečné. A to dokonce až tak, že se hodně lidí ani neobtěžovalo zamykat dveře. Úroveň státních škol byla všeobecně vynikající a jedinými problémy na nich bylo mluvení v hodině anebo běhání po chodbách. Většina mužů zacházela s ženami jako s dámami a většina žen zasvětila svůj čas a úsilí budování dobrých domovů, správné výchově svých dětí a pomoci svým komunitám v rámci dobrovolnické práce. Děti vyrůstaly v domácnostech s oběma rodiči, ve kterých na ně čekala matka po jejich návratu ze školy. Veřejná zábava byla něco, co si mohla užít celá rodina.

Co se stalo?

Pokud by byl Američan z padesátých let náhle přenesen do Ameriky po roce 2000, těžko by mohl Ameriku poznat jako stejnou zemi. Mohl by se ocitnout v okamžitém nebezpečí přepadení, krádeže auta anebo něco horšího, protože se nenaučil jak žít v atmosféře konstantního strachu. Nemohl by vědět, že by neměl chodit do jistých částí města, že jeho auto nesmí být jen zamčeno, ale i opatřeno alarmem, že by se neměl odvážit jit spát bez toho, aby zamčel okna a dveře – a nastavil poplašné zařízení.

Pokud vzal svoji rodinu ssebou, on a jeho žena by vesele vypravili svoje děti do nejbližší státní školy. Poté, co by děti přišly odpoledne domů by se dozvěděli, že musely před vstupem do školní budovy projít detektorem kovů, že jim jejich spolužák dal nějaký legrační bílý prášek a že se naučily, že homosexualita je něco normálního a morálního, by jejich rodiče zřejmě nechápali.

Když by jeho žena šla na nákup do města, oblékla by si kostýmek, klobouk a pravděpodobně rukavice. Nemohla by pak pochopit, proč na ni lidé zírali a vysmívali se jí.

A když by se celá rodina posadila po večeři a zapnula televizi, tak by nemohla pochopit, jak se mohla pornografie z pochybného krámku “pouze pro dospělé”dostat do jejich pořadu.

Když by mohla, celá naše rodina z padesátých let by utekla zpět tak rychle, jak by to jen šlo, i se svým poutavým hororovým příběhem. Jejich příběh by byl o národě, který upadl a zdegeneroval tak úžasným tempem, že se během méně než půlstoletí stal z jednoho z neskvělejších národů na světě národem z Třetího světa, zaplaveným zločinností, kraválem, drogami a špínou. Pád Říma by byl ještě mírným přirovnáním.

Kdy k tomu došlo?

V posledních čtyřiceti letech byla Amerika dobyta stejnou silou, která dříve provedla převrat v Rusku, Číně, Německu a Itálii. Touto silou byla ideologie. Zde, jako kdekoli jinde, způsobila enormní škody na tradiční kultuře, jakmile začala dominovat. Roztříštila ji a většinu z ní smetla stranou. Její místo nahradil strach a trosky. Rusku bude trvat minimálně jednu generaci, než se zotaví ze škod způsobených komunismem, pokud to vůbec půjde.

Ideologie, která provedla převrat v Americe je všeobecně známá pod názvem“politická korektnost”. Někteří lidé ji chápou jako vtip. Nic vtipného však na ní není. Je smrtelně vážná. Usiluje o nahrazení prakticky všech norem, formálních i neformálních, které určují vztahy mezi lidmi a institucemi. Chce změnit chování, myšlení, dokonce i slova, která používáme. Z větší části tomu tak vždy chtěla. Kdokoli anebo cokoli kontroluje jazyk, ovládá také myšlení. Kdo se dnes odváží mluvit o “dámách”?

Co tedy je “politická korektnost”? Politická korektnost je ve skutečnosti kulturní marxismus – marxismus přeformulovaný z ekonomické do kulturní terminologie. Snaha o tuto reorientaci marxismu z oblasti ekonomiky do kultury nezačala v době studentských revolt v šedesátých letech. Lze ji vysledovat zpět, přinejmenším do dvacátých let a ve spisech italského komunisty Antonia Gramsciho. V roce 1923 založila skupina marxistů v Německu Institut pro sociální výzkum (později vešel ve známost pod názvem Frankfurtská škola), který se věnoval snaze o tuto přeměnu. Jeden z jeho zakladatelů, Georg Lukács, ustanovil jeho smysl jako zodpovězení otázky “Kdo nás může zachránit před západní civilizací?” Frankfurtská škola získala velký vliv na americké univerzity poté, co většina z jejich vedoucích činitelů utekla v třicátých letech do Spojených států před nacionálním socialismem v Německu.

Frankfurtská škola smíchala Marxe s Freudem, mezi pozdějšími přidanými vlivy pak byly (některými fašistickými, stejně tak i marxistickými)lingvistika, z čehož pak vznikla “kritická teorie” a dekonstrukce. Tyto pak střídavě významně ovlivnily pedagogiku a skrze instituce vyššího vzdělávání pak přivedly na svět to, co dnes nazýváme “politickou korektností”. Linie je jasná, a je vystopovatelná zpět k Marxovi.

Podobnosti mezi starým, ekonomickým marxismem a kulturním marxismem jsou zřejmé. Kulturní marxismus (nebo “politická korektnost”chcete-li) sdílí s klasickým marxismem vizi “beztřídní společnosti”, např. společnost nejen rovných příležitostí, ale i rovných podmínek. Tato představa odporuje lidské přirozenosti – protože lidé jsou odlišní a končí rozdílně, bez ohledu na výchozí bod – společnost tomuto neodpovídá pokud k tomu není přinucena. A tak, v rámci obou variant marxismu, je k tomu násilně přinucena. Toto je první významná podobnost mezi klasickým a kulturním marxismem: oba jsou totalitní ideologií. Totalitní podstata politické korektnosti může být pozorována např. na univerzitách, kde “PC” převzala vládu nad fakultami: svoboda slova, tisku i myšlení byla potlačena.

Druhou podobností je, že jak klasický, ekonomický marxismus a kulturní marxismus mají jednofaktorové vysvětlení historie.Klasický marxismus argumentuje že celá historie je determinována vlastnictvím výrobních prostředků. Kulturní marxismus zase tvrdí, že historie se dá celkově vyložit za pomoci toho, která skupina – charakterizovaná pohlavím a sexuální normalitou nebo abnormalitou – má moc nad dalšími skupinami.

Třetí hlavní podobnost je ta, že obě varianty marxismu prohlašují a priori jisté skupiny za dobré a jiné za špatné – bez ohledu na skutečné chování jednotlivců. Klasický marxismus definuje dělníky a rolníky jako dobré a buržoazii (střední třídu) a vlastníky kapitálu jako špatné. Kulturní marxismus definuje černochy, Hispánce, feministky, homosexuály a některé další minoritní skupiny jako dobré a bílé lidi jako zlé. (Kulturní marxismus neuznává existenci ne-feministických žen a černochy, kteří odmítají politickou korektnost definuje jako bílé).

Čtvrtá podobnost se týká majetku: vyvlastnění. Když dosáhnou moci ekonomičtí marxisté, tak vyvlastní majetek buržoazie a předají ho státu, jako“zástupci” dělníků a rolníků. Když dosáhnou moci kulturní marxisté (“dlouhým pochodem” skrze naši vlastní vládu), potrestají bílé lidi a všechny ostatní, kteří s nimi nesouhlasí a dá výhody těm skupinám, které upřednostňuje. Pozitivní diskriminace (“Affirmative action”) je toho varovným příkladem.

Nakonec, obě varianty marxismu využívají analytickou metodu, která je zkonstruovaná k tomu, aby dokazovala správnost jejich ideologie za každé situace. Pro klasické marxisty je to analýza ekonomická. Pro kulturní marxisty je to analýza lingvistická: dekonstrukce. Dekonstrukce “dokazuje” tím, že z jakéhokoli “textu”, současného nebo minulého, který znázorňuje útlak černých, žen, homosexuálů atd. interpretuje tyto skutečnosti ze slov těchto textů (bez ohledu na jejich skutečný význam). Obě metody jsou, jak jistě víme, rádobyanalýzy, které překrucují důkazy tak, aby seděly do předem stanovených závěrů. Obě také halí svoji ideologii do “vědeckého” hávu.

Tyto podobnosti jsou jak pozoruhodné, tak rovněž nejsou náhodné. Existují proto, že politická korektnost je přímo odvozena z klasického marxismu, ve skutečnosti je jen jednou z jeho variant. V historii marxismu byli kulturní marxisté “vyloučeni” z hnutí klasickými, ekonomickými marxisty. Dnes, poté co ekonomický marxismus je mrtev, jeho místo nahradilo kulturní křídlo. Prostředky se změnily, poselství však zůstává stejné: společnost radikálního rovnostářství, donucená k němu státní mocí.

Politická korektnost se hrozivě rýsuje nad americkou společností jako nějaký kolos. Stala se dominantní v obou hlavních politických stranách – poslední republikánské konventy byly režírovány v souladu s jejím diktátem, zatímco kulturním konzervativcům byly ukázány dveře – a je vnucena mnoha zákony a vládními nařízeními. Kontroluje i nejmocnější element naší kultury, zábavní průmysl. Dominuje jak ve státním, tak i ve vysokém školství, mnoho fakult je fakticky malými, břečťanem obrostlými severními Koreami. Rovněž se zmocnila i vysokého kléru v mnoha křesťanských církvích. Každý příslušník establishmentu, který se odchýlí od jejího diktátu přestane být okamžitě jeho součástí.

Zbytek této krátké knihy zkoumá předmět politické korektnosti dále: její historii, její analytické metody (dekonstrukce) a způsoby, kterými dosáhla svého vlivu, obzvláště ve školství.

Hned ze začátku však musí být položena nejdůležitejší otázka: jak mohou Američané bojovat s politickou korektností a znovuzískat svoji společnost zpět z područí kulturních marxistů?

Je nedostačující politickou korektnost pouze kritizovat. Toleruje totiž jistou míru kriticismu, dokonce i jemný výsměch. Toleruje však jiné názory s neupřímností, s jediným cílem a to odzbrojit svoje oponenty. Snaží se vypadat méně nebezpečná, než ve skutečnosti je. Kulturní marxisté totiž ještě nemají totální kontrolu nad mocí a jsou příliš chytří na to, aby vypadali totalitně před tím, než bude jejich vítězství zajištěno.

Namísto toho ti, kdo by chtěli porazit kulturní marxismus mu musí odporovat. Musí používat slova, která jsou zakázaná a musí odmítat používat slova, která jsou nařízená. Pamatujte, pohlaví je lepší termín než gender. Musí hlásat realitu, kterou se politická korektnost snaží potlačit, jako například fakta, že násilné zločiny jsou disproporciálně páchány černými a že většina případů nakažení smrtelnou nemocí AIDS je dobrovolná, získaná např. díky nemorálním sexuálním aktům. Musí odmítnout posílat své děti do státních škol.

Především se však ti, kteří chtějí vzdorovat politické korektnosti musí chovat podla starých pravidel naší kultury a ne podle nových pravidel, která nadiktovali kulturní marxisté. Dámy by měly být manželkami a ženami v domácnosti, ne policistkami nebo vojačkami a muži by měli stále pro dámy držet dveře. Děti by se neměly rodit mimo manželství. Propagace homoseuality by měla být potlačena. Soudci by neměli akceptovat rasovou příslušnost jako omluvu pro vraždu.

Vzdor se šíří. Když další Američané uvidí jednotlivce, který odporuje politické korektnosti a přežívá to – a vy stále můžete, prozatím – dodá jim to odvahy. Popouzí je to k tomu, aby vzdorovali také a někteří tak činí. Vlny individuálního aktu odporu se šíří a mohou dosáhnout daleko. Ničeho jiného se politická korektnost nebojí více, než otevřených projevů odporu. A z dobrého důvodu, je to totiž její hlavní slabost. To by mělo vést kulturní konzervativce k odporování kulturnímu marxismu při každé příležitosti.

I když je pozdě, bitva ještě nebyla rozhodnuta. Jen velmi málo Američanů si je vědomo toho, že politická korektnost je ve skutečnosti jen marxismus v jiném hávu. Až se toto povědomí rozšíří, odpor se bude šířit společně s ním. Politická korektnost těží ze svého zamaskování. Skrze odpor a vzdělávání můžeme sloupávat její kamufláž a odhalovat pod ní marxismus, který je v pozadí kosmetických úprav jménem “senzitivita”, “tolerance” a“mulitkulturalismus”.

Kdo se odváží, zvítězí.

Slovník multikulturních výrazů a politické korektnosti

August 3rd, 2008 · Diskuze (74 Comments)

Napsal: Redakce Altermedia ČR

Antidiskriminační zákon, antirasismus, diverzita, multikulturalismus, nenávistný projev, zločiny z nenávisti, politická korektnost, rovnostářství – ze všech stran se na nás valí záplava newspeaku jak z Orwellova románu 1984. Každý den dochází k dobytí další pozice, k dalšímu vítězství liberálů a levičáků v kulturní válce, která zuří od šedesátých let 20. století. Dochází ke změně veřejného diskursu, ke změně terminologie. Co bylo dříve bráno jako standardní je dnes “nenávistné”, pole pro svobodnou diskusi se neustále zmenšuje a na tom co zbývá, číhají uměle vykonstruované novotvary z dílen inženýrů lidských duší.

Redakce Altermedia ČR se jako první pokouší přinést ucelenější definici této levicově-liberální terminologie. Níže uvedený seznam si nečiní nárok na úplnost nebo rigidní významovou přesnost. Jde spíše o podnět k diskusi v rámci sil usilujících o záchranu evropské civlizace, jejího kulturního a biologického dědictví. Vítáme všechny konstruktivní (i kritické) připomínky, doplňky a nová hesla.

ANTIDISKRIMINAČNÍ ZÁKON
Právní destrukce svobody slova a shromažďování v Evropě.

ANTIRASISMUS
Fanatická nenávist k lidem evropského původu.

ANTISEMITA
Člověk, kterého nenávidí Židé; kdokoli, kdo se odváží kritizovat Izrael.

ANTISEMITISMUS
Následek nepřátelského chování Židů vůči hostitelským státům a národům.

ASIMILACE
Dříve důkaz toho, že kterýkoli Evropan mohl najít své místo v Americe.

ASIMILACIONISMUS
Ideologie, která tvrdí, že právo na asimilaci je možné jen pro ne-Evropany.

AUSCHWITZ
Někdejší koncentrační tábor, dnes chrám věčného zatracování Evropanů.

BARVOSLEPÝ
Slepý.

BÍLÝ
Diskvalifikující vlastnost a výhradní název pro všechny lidi evropského původu.

BÍLÁ PRIVILEGOVANOST
Údajně akademická teorie o tom, že chudý přínos jistých minorit je způsoben ne jejich vlastními chybami, ale barvou kůže Evropanů.

BÍLÝ SEPARATISMUS
Předpoklad pro rasové přežití v multirasovém státě.

BÚRSKÁ GENOCIDA
Vlna vraždění bílých farmářů černochy v Jižní Africe, ignorovaná západními politiky a omlouvaná vládou ANC.

DAREBÁCKÝ STÁT
Země, která se chová jako Spojené státy.

DEMOKRACIE
Vláda oligarchie, ve které si obyčejní lidé myslí, že si můžou volit své politické reprezentanty.

DIVERZITA
Módní slovo pro odcivilizování evropských národů; smrt Západu.

EKONOMISMUS
Víra, že jen na ekonomické a finanční výsledky jsou skutečně důležité.

FAŠISMUS
Politická filosofie původem z Itálie.

FAŠISTA
Hanlivé označení často aplikované na všechny obyčejné Evropany.

HOLOCAUST
Bezdůvodná židovská sebeikonizace v průmyslovém měřítku; proto-náboženství Nového světového řádu.

HOMOSEXUÁL (LESBA)
Lidské neštěstí, požadující po společnosti veřejné uznání za popírání sebe sama.

POPÍRAČ (HOLOCAUSTU)
Hanlivé označení pro revizionistu holocaustu.

REVIZIONISTA (HOLOCAUSTU)
Historik, který není spokojen s úředně schválenou verzí německé vládní politiky vůči Židům mezi lety 1933-1945.

IZRAEL
Důkaz, že země může být odejmuta původním obyvatelům, když je k tomu pevná vůle.

IZRAELSKÁ LOBBY
Neexistující seskupení bezvýznamných amerických Židů, které nefinancuje a/nebo neuplatňuje nátlak na hloupé gójské politiky s cílem ochraňovat izraelské zájmy.

KAPITALISMUS
Otrocký systém podporující bankéře, politiky, jejich strany a další příslušníky mocenské elity.

KOGNITIVNÍ DISONANCE
Úzkostný stav, běžný mezi liberály, kteří se setkali např. s rasovým realismem.

KOLONIÁLNÍ
Slovo znamenající “vinný a hanebný”, použitelný na všechny západoevropské národy, s vyjímkou Švýcarů a obyvatel Lichtenštejnska.

KRAJNÍ PRAVICE
Hanlivé označení často aplikované na všechny obyčejné Evropany.

KULTURNÍ VÁLKA
Uplatňování zájmů homosexuálních a etnických minorit k uvolnění, podvracení anebo celkovému zničení lidských a společenských norem.

LIBERÁL
Otrok liberalismu.

LIBERALISMUS
Politika pro odcivilizování Západu.

LIBERÁLNÍ CENZURA
Důkaz, že liberálové mají veškerou moc, ale žádné argumenty.

LIBERÁLNÍ CITLIVOST
Vynikající schopnost odstraňovat Evropany z kategorie těch, kdo prodělávají pokles.

SALÓNNÍ LIBERÁL
Člen politické třídy, který má pravidelné citové výlevy o chudých a přitom doufá, že je nikdy nepotká.

MAINSTREAMOVÁ MÉDIA
Učí masy, že “bělouši jsou zlí” a “černoušci hodní”.

MEXIKO
Země, která bude zakrátko k nalezení jižně od Montany a západně od Lousiany.

MULTIKULTURALISMUS
Odmítnutí brát jakoukoli kulturu vážně.

NÁROD
Lid a země (krev a půda), navzájem neoddělitelní od sebe.

NÁRODOVEC
Osoba, která chápe tuto neoddělitelnost lidu a země, krve a půdy.

NACISTA
Hanlivé označení často aplikované na všechny obyčejné Evropany.

NENÁVIST
Myšlenka, nebo touha po sebeurčení mezi lidmi evropského původu.

NENÁVISTNÝ PROJEV
Jazykový projev snažící se o přežití evropských národů; zákony o nenávistném projevu se pokouší eliminovat z veřejné debaty všechny projevy této snahy.

NEOKONZERVATIVCI
Bývalí trockisté židovského původu, kteří ukradli Republikánskou stranu Američanům evropského původu, zmocnili se amerického prezidentského úřadu, otevřeli hranice tak jak to jen bylo možné a vyhlásili válku nepřátelům Izraele.

OBČANSTVÍ
Důkaz, sepsaný na papíře a podepsaný vládním úředníkem, že jsme všichni jeden národ.

OBČANSKÁ PRÁVA
Vládou nařízený přístup pro černé do bílé společnosti, bez odpovídajícího požadavku na zlepšení chování černochů v této společnosti.

AFRO-AMERICKÉ HNUTÍ ZA OBČANSKÁ PRÁVA
Proti-bílá, pro-černošská agitace v padesátých a šedesátých letech 20. století organizovaná židovskými politickými aktivisty do té doby, než ji převzalo hnutí Black Power.

OSVOBOZENÍ
Osvobození z pout nemarxistických tradic.

PATRIOT (též VLASTENEC)
Osoba, která nutně neprosazuje neoddělitelnost krve a půdy, nicméně miluje svoji zemi.

POKROK
Označení pro činnost upřednostňující, anebo směřující k socialismu.

POKROKOVÉ VZDĚLÁNÍ
Teorie, že každá střední škola by měla být připojena k nočnímu klubu.

POLITIKA
Vytváření zákonů tam, kde by se měly spíše překračovat.

POLITICKÁ SHODA
Vůle mocenské elity.

POLITICKÁ KOREKTNOST
Sebecenzura in imitatio Marxo pro uspokojení a dobro černých, homosexuálů, liberálních akademiků atd.

POLITICKÝ SYSTÉM DVOU STRAN
Systém vlády jedné strany.

PRÁVA HOMOSEXUÁLŮ
Vyslovená křivda spáchaná na naší svobodě slova a shromažďování; eufemismus pro homosexuální marxismus; sodomizování normálnosti.

PRÁVA TRANSEXUÁLŮ
Ultimátní test vaší schopnosti udržet si kamennou tvář.

RASA
Genetické druhy Člověka; skupiny rodů popírané anebo pojmově matené židovskými pseudovědci.

RASISTA
Nadávka pro běžného Evropana; osoba, která se dopouští neomluvitelného zločinu nezávislým přemýšlením nad biologickými fakty.

RASOVÝ REALISMUS
Přijetí myšlenky (teorie) o vrozených schopnostech rasy.

RASOVÁ UVĚDOMĚLOST
Normální myšlenkový proces mezi sebou samým a dalšími rasami.

RASOVÁ VĚTŠINA
Lidé evropského původu, kteří svojí existencí překáží pokroku směrem k liberálním světlým zítřkům.

RASOVÁ MENŠINA
Klientská skupina každého liberála, o které předpokládá, že je ze své podstaty ušlechtilá a že potřebuje ochranu před bílým rasismem a privilegovaností.

RASOVÝ PŘEDSUDEK
Víra v to, že ne-bílí jsou rasově podřadní, zatímco víra že jsou si všichni rovní zřejmě není předsudkem.

RASOVÁ NADŘAZENOST
Hrůzostrašná historka vyprávěná popírači ras (rasových identit) za účelem zabránění realné debatě o rasových otázkách.

RASOVĚ UVĚDOMĚLÁ OSOBA
Normální osoba, která klade svoje zájmy svého lidu na první místo.

ROVNOSTÁŘSTVÍ
Záminka k tvrzení, že homosexuálové, lesby a lidé s nižším IQ jsou si rovni, nebo stejní jako normální Evropané.

ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI
Rovné příležitosti by měly znamenat rovné výsledky… a tak spíše představují zádrhel pro profesionální rovnostáře; oprávnění pro autoritářství a další zdaňování.