PETR PIŤHA přednesl na svátek sv. Václava ze svatovítské katedrály důležité a závažné poselství – a žlučovité reakce lemurů – strážců levicově liberální „pravdy temnot“ na sebe nenechaly dlouho čekat
Mužové čeští, české ženy,
mám k vám promluvit v den svátku mučedníka sv. Václava, takřka u jeho hrobu, tváří v tvář věčného dědice české země.
Přečetli jsme si krásný úryvek z Knihy moudrosti, který výstižně říká, proč je sv. Václav svatý, jak a kudy ke svému postavení v nebeském království došel a pak provždy stanul mezi námi jako hlavní patron našeho národa. Byl nejen statečný, spravedlivý, svůj národ a zemi milující, neobyčejně vzdělaný a velmi zbožný, ale již jako mladý muž také moudrý.
Písmo svaté mluví stále stejně. Kniha moudrosti platila v době starozákonní, za života Václavova a platí dodnes. Bude platit i nadále, neboť Boží slovo je neměnné. Bůh stojí v něm věrně.
Uvedu dva výroky z toho, co jsme vyslechli.
Kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté. Odpověď na otázku v podstatě kající, totiž za koho budou považováni ti, kdo je bezbožně či v hloupé liknavosti nestřeží, ponechám na Vás. Promluvím o druhém výroku. Počátek moudrosti je touha poučit se.
Jak se chová dnešní společnost? Silný a určující postoj lze vyjádřit takto: „Ať se stará stát, platím přece daně.“ Zcela v tomto duchu se stavíme i k otázkám duchovním a mravním. Ať se starají patronové, chodím přeci na Půlnoční. My katolíci můžeme říci pádnější: „Chodím v neděli na mši a každý den se pomodlím“.
Přiznejme si, že naše společnost a my s ní je zcela pošetilá, protože nemá touhu poučit se. Mám na mysli poučení z dějin. Čím je kdo mladší, tím víc ho to nezajímá. Jsme nepoučitelní, a podle toho dopadneme.
V danou chvíli se v našem parlamentu projednává ratifikace Istanbulské úmluvy a naše společnost je v klidu. Tu a tam se ozve nějaký hlásek, ale to je přeci odjakživa při všem. Možná, že vůbec nevíte, o jaké nebezpečí jde. Nikdo vás dost jasně neupozornil, ale přiznejme si, že my sami se o nic nezajímáme. Pokusím se to stručně vysvětlit.
Nebezpečí vidím už v tom, jak zákeřně je Istanbulská úmluva formulována. V textu samotném není nic, pod co se rozumný člověk nemůže podepsat. Všechno nebezpečné a nepřijatelné je teprve v důvodové zprávě, která je tak rozsáhlá, že ji běžný člověk a patrně i dost poslanců nebude číst. Pro plné pochopení Úmluvy je dále třeba znát texty řady předchozích, již platných dokumentů. Je rovněž třeba ji číst v kontextu dalších proklamací a výroků jejích protagonistů. Protože nemám přednášku na právnické fakultě, ale kázání v katedrále, nebudu to rozvíjet.
Další nebezpečí vidím v tom, že Úmluva pojednává o určitém rozšíření práv a svobod a nám úplně uniká, že svoboda není sumou dílčích svobod a svobodiček, protože je celistvá, jediná a nedělitelná. Má povahu moře, které není součtem kapek stejně jako déšť. Svoboda buďto je, a pak z ní všechny ostatní přirozeně vyplývají, anebo není a je nesvoboda. Tu máme podle Istanbulské úmluvy uzákonit ve jménu mocné nátlakové skupiny gentristů a homosexualistů. Zdůrazňuji homosexualistů nikoli homosexuálů, z nichž mnozí s názory agresivních homosexualistů nesouhlasí.
Dokonale zvrácené zákony, které se u nás mají zavést a v několika zemích již zavedeny jsou, jsou namířeny proti tradiční rodině, tj.: otec–muž, matka–žena, děti, tedy děvčata nebo chlapci, a prarodiče, vždy muž a žena.
Navržené zákony a jejich protagonisté převzali ideologii marxismu a nacismu. Jsou to neomarxisté, o čemž se mluví, a neonacisté, o čemž se cudně mlčí. Navrhované zákony jsou ze své podstaty nedemokratické. Jsou diktátorské. Diktatury se vždy potřebovaly zbavit rodiny, která přes jakoukoli dílčí domácí autoritu je demokratickou jednotkou, je nositelem a zdrojem demokracie a zároveň i pravé vazebnosti společnosti. Že existovaly a existují špatné rodiny, všichni víme. Na principu to nemění nic.
Na úvod připomenu jednu větu z dnešního Evangelia: Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo by však svůj život pro mne ztratil, nalezne ho, a přistoupím k částečnému výčtu toho, co by nás po zavedení tohoto nového zákonodárství čekalo. Je mi to líto, protože to bude znít jako zatloukání hřebíků do rakve nebo bušení na bránu neštěstí.
- Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž.
- Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění.
- Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno.
- O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moct dát ani jméno.
- Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru.
- Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat.
- Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí.
Co říci na závěr. Je starou zkušeností, že obrana ohrožených svobodných lidí je snazší a efektivnější, než vzpoury otroků a vězňů. Co by dělal svatý Václav, říkat nemusím, ale musím říct, že naše naděje je v tom, že se postavíme za něj a budeme zpívat opravdověji a poctivě chorál Nedej zahynouti nám ni budoucím.
Amen.
Zdroj: Protiproud
1918-2018 ČR (ČSR) Život, ne smrt!
- část
„Dnes kladu před tebe život a smrt… vol život!“ (Dt 30)
V celých dějinách lidstva se setkáváme se zlem. Svědectvím o tom jsou vraždy, loupeže, války, mučení. Hledáme-li příčinu, proč člověk, rozumná bytost, koná zlo, zjišťujeme, že v nitru každého z nás je ložisko zla – dědičný hřích. Bible ukazuje, že ložisko zla přešlo do lidské přirozenosti po prohrané zkoušce, kdy první lidé uvěřili ďáblu – duchu lži. Ježíš o něm řekl: „je lhář a vrah od počátku“ (J 8). Do naší přirozenosti přešel právě tento genetický kód zla, semeno hada, ducha lži. Ježíš přišel, aby nás od tohoto ložiska otroctví osvobodil.
Proti zlu jsou jako ochranná hráz postaveny spravedlivé zákony a morální principy. Jimi je člověk i společnost alespoň zevrubně chráněna od zla v něm samém i ve společnosti. Pokud se spravedlivé zákony odstraní, ba dokonce se přijmou zákony, které zločiny a amorálnost prosazují, je to začátek autogenocidy!
Podívejme se hlouběji do lidské duše každého jedince. Všichni jsme zasaženi touto duchovní infekcí, která zatemňuje rozum v poznávání pravdy a paralyzuje vůli, aby nekonala dobro a spravedlivost. Je v nás nepsaný zákon, který nás táhne ke konání zla, i když si ho člověk neuvědomuje. Začíná to už u dětí. Je zde jakési zatemnění a neschopnost sebekriticky přiznat nepříjemnou pravdu o sobě. Vidíme, jak chce být člověk klamán, když například přijímá úplatek. Člověk je zmanipulován vidinou kariéry či na druhé straně psychologickým tlakem a strachem z výsměchu a ponížení! Jak lehce je člověk manipulován, když odhodí morální principy a stane se závislým například na narkotikách či nevázaném sexu nebo jiných závislostech. Tam už jsou rozum, svědomí i vůle tak otupeny, že člověk je skutečně otrokem a není schopen hledat východisko. Pokud sledujeme hlouběji toto ložisko zla v nitru, vidíme, že člověk pokračuje po cestě sebeklamu až k duševní a duchovní sebevraždě, která mnohdy končí i fyzickou eutanazií. Kde ale končí taková duše po smrti?
Dědičný hřích je v podstatě malý bůžek – ego, které má obranný systém proti pravdě. Běda, když nám někdo ukáže na naši slabost anebo bez obalu pojmenuje naši špatnou vlastnost. Reakcí je hněv a obvinění toho, kdo nás usvědčil, a pak pomsta či sebelítost až deprese. Je to opravdu směšné, jací jsme ubožáci! Ale mít z toho užitek a činit pravdivé pokání, to nikdo nechce.
Kdyby před 30 lety někdo prosazoval gender a tvrdil, že muž není mužem, ale je ženou, právem by ho odvezli na psychiatrii. Dnes je tato existenční lež však zakotvena v legislativě a privilegována. Každý ji musí přijímat, jinak je mimo zákon. Člověk je donucen ignorovat realitu a myslet lživě – ireálně. Zákon stanoví, že se musí lhát v celé společnosti. Děti ve školce nesmí mít základní životní jistotu, že chlapec je chlapcem a děvče děvčátkem!
Krátká zpráva ze současnosti (22. 9. 2018): Všechny politické strany v Parlamentu ČR kromě jedné odhlasovaly pro ČR globální kompakt OSN! Ve skutečnosti jde o podrobení českého národa bezbřehé islamizaci.
A co církev? Aktivita „papeže“ Františka je mimořádná: „do každé farnosti (vesnice…)!“
Co biskupský spolek ČBK v Česku? Mlčení či tichá spolupráce…
Je 100. výročí České republiky. Hrozba Dublinu v Bruselu zázračně padla. Absurdní je, že Parlament ČR svobodně odhlasoval k sebezničení národa tzv. Globální kompakt! Tyto dny parlament navíc rozhoduje o uzákonění manželství gayů. Důsledkem by bylo spuštění mechanismu na kradení dětí z jakékoliv rodiny pod frází „prevence domácího násilí“! Ubohé děti! Ubohé matky! Ubozí otcové, dědečkové a babičky! K tomu ještě sílí tlak k ratifikaci Istanbulské úmluvy, která zavádí de facto totéž.
Kde je kořen tohoto zla, že si lidé odhlasovávají sebevraždu? Nedá se to lidsky vysvětlit, než jedině tak, že to působí ložisko zla v člověku. Lidé se mu dobrovolně podřídili tím, když přijali lež za svou. Stali se démonicky svázanými a pak už páchají sebevraždu svou vlastní i svého národa!
Kvůli zradě svědomí a rozumu je situace z lidského hlediska neřešitelná! Jedině Bůh nás může zachránit. On ale chce pravdivou sebekritiku – pokání (Mk 1,15).
Byzantský katolický patriarchát proto vybízí, aby každý katolík dal Bohu slib, že se bude do 28. října modlit denně růženec. Věnuj celou hodinu modlitbě za záchranu národa! Také vybízíme, aby křesťané po nedělích dopoledne konali ve svých vesnicích či městech kající průvody, nejlépe přes náměstí. Doporučujeme, aby po bohoslužbách vyšli přímo z chrámů a pak ještě odpoledne aby provedli společný prosebný průvod ve svém okresním městě. Mohou nést kříže či svaté obrazy.
Bůh nás zachrání, ale my musíme z hlubin srdce a s vírou k Němu volat!
Zvol dnes život, ne smrt!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři