Autor: Lukáš Lhoťan | Publikováno: 3.10.2016 |
Rozhovor s Pavlem Fendekem, Inštitút národnej politiky Bratislava Slovenská republika, o tom co to je neomarxismus? Pavel Fendek je dlouholetým přispěvatelem Eurabia.cz a autorem knihy Soumrak evropské civilizace.
Co si myslíte o současné dlouhodobé krizi Evropské unie?
Krize EU je průvodním jevem nastolování totalitního politického režimu neomarxisty. S překvapením jsem zjistil, že i znalým politologům dělá problém interpretace tohto pojmu. Neomarxismus považují za jakési „obrození“ původního učení Marxe v nových podmínkách, což je zásadní omyl. Neomarxisty jsou všichni, kdo se hlásí k ideám kulturního marxismu Frankfurtské školy a antibělošské rasistické ideologie multikulturalismu.
Jistě, to by odpovídalo vývoji v Evropě v posledních desetiletích, ale jak byste přesně popsal ideologií vedení EU a těchto neomarxistů?
V centru zájmu kulturních marxistů Frankfurtské školy stojí učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda, ústící do tzv. kritické teorie, nazvané jako nedogmatický neortodoxní neomarxismus. Podle kritické teorie jsou Západní země jediným nositelem rasismus, xenofobie, netolerance apod., stejně jako to, že zločiny a amorálnost Západu vycházejí z jeho charakteru, který utvářelo křesťanství.
V čem je tedy rozdíl mezi marxismem a neomarxismem?
Rozdíl mezi marxismem a neomarxismem je principiální: tam, kde Marx označuje jako utlačovatelskou kapitalistickou třídu, neomarxisti označuji jako utlačovatelskou střední třídu, dělnickou třídu, bílou rasu a celou evropskou civilizaci.
Co je hlavním cílem neomarxistů?
Pro neomarxisty, nazývané logicky též kulturní marxisty, nestojí žádná věc výše, jako zničení rodiny, kterou pohrdají jako diktaturou a inkubátorem sexismu a sociální nespravedlnosti. Frankfurtská škola vyvinula ideologií kulturního marxismu, jejímž cílem je rozdrtit všechny zdroje soudržnosti v Západní společnosti: náboženství, rodinu, národ, rasu a kulturu. Podle této ideologie trpí všichni Evropané, kteří se ztotožňují s náboženstvím, rodinou, národem a rasou, psychickou poruchou.
Proč neomarxisté nenávidí nás a naši společnost a v čem je jejich teorie čistě antievropská?
Základní postulát zastávaný Frankfurtskou školou staví na premisi, že pozitivní postoje Evropanů vůči vlastní církvi, rodině, komunitě, národu a rase znamená negativní postoj vůči lidem jiných náboženství, společností, národů a ras. Pokud v této ideologické konstrukci dosadíme místo Evropanů příslušníky jiných ras a kultur, tak tato premisa samozřejmě neplatí. Právě tím je dokázána nevědeckost a účelovost této ideologie: pro Evropany platí, pro ne-Evropany neplatí.
V jakém způsobu provedení neomarxistické revoluce se odlišují od klasických komunistů?
Neomarxisti hlásají rovnost všech kultur, jejich hodnot a příslušníků, proto se nazývají i kulturní komunisté. Jejich původním cílem bylo nastolit společnost bez tříd, stejně jako komunistů, ovšem ne násilnou revolucí, převratem, ale kulturní revolucí, osvobozením od evropské kultury a jejich autentických hodnot.
Proč jsou cílem nenávisti a nepřátelství u neomarxistů i prostí evropští pracující a lidé dělnických povolání?
Nositelem autentických evropských hodnot byla totiž nejen buržoazie, ale i evropský dělnický proletariát, jehož nástupcem je zejména zatím neorganizovaná střední třída a nižší třída bílé rasy.
Neomarxisté se po roce 1990 vzdali cíle vybudovat beztřídní marxistickou společnost, stali se z nich antikomunisté, kteří „dlouhým pochodem institucemi“ ovládli hlavní proud politiky v EU, liberální levicí začínaje a konzervativní pravici končíce. Proto se to bývalými komunisty a bývalými spolupracovníky KGB v institucích EU doslova hemží.
Proč neomarxisté jsou zastoupení jak mezi levici, tak u údajně pravicových, kapitalistických stran?
Neomarxismus má stejně jako římský bůh Janus dvě tváře, jedna tvář je extrémně levicová, socialistická, druhá tvář je extrémně pravicová, neliberální. Jak tento unikátní systém socialismu pro bohaté funguje, jsem analyzoval v knize: Soumrak evropské civilizace – Barbaři se zmocňují Evropy.
Extrémně levicová tvář se projevuje v nekompromisním prosazování rovnosti, hlavně v agendě lidských práv na privilegia, speciální zacházení a ochranu menšin, cílem které je dosáhnout stejnou sociálně-kulturní stratifikaci menšin v společnosti jakou má většina. Nástrojem na dosažení tohoto cíle je pozitivní diskriminace menšin a jejich kvóty na cokoli. Jinak řečeno, pokud menšiny nedosáhnou stejnou sociálně-kulturní stratifikaci, jako většinová společnost, jsou ní utlačované.
Extrémně pravicová tvář se projevuje zneužitím toho, že většinu – nástupců a dědice evropského marxistického proletariátu, dostali neomarxisté do pozice utlačovatele a vykořisťovatele menšin – nového neomarxistického proletariátu. Proto prosazování neliberální agendy finanční oligarchií – globalismu nic nebrání. Ten, kdo se pokusí hájit zájmy většin, riskuje označení rasista, xenofob, či extrémista.
Kde najdeme zastoupení neomarxistů v politice?
V starých zemích EU patří k této extrémně „socialistické neoliberální levico-pravici“ prakticky všechny hlavní politické strany, z nichž zejména socialisté, zelení a křesťanští demokraté. Tyto strany začaly hájit pouze zájmy neevropských imigrantů a uměle vytvořených nestandardních menšin, jako jsou LGBT, protože to bylo ve výsostném zájmu finanční oligarchie – globalistů. Neomarxistou (kulturním marxistou a kulturním komunistou) je tedy každý, kdo se jakýmkoliv způsobem hlásí k ideám kulturního marxismu. Může jím být například Rockefeller, Rotschild, Georg Soros, Angela Merkel, Francois Holland, papež, Jiří Dienstbier ml. i hloupý Honza bez rozdílu.
Georg Orwell řekl: „Některé ideje jsou natolik idiotské, že jim může uvěřit jen intelektuál“. Neomarxistická ideologická konstrukce je na tolik idiotská, že ji mohli na počátku uvěřit opravdu jen intelektuálové, vlastně oni byli centrem nového, neomarxistického proletariátu. Doufám, že pojem neomarxismu jsem interpretoval tak, že je to srozumitelné každému, koho problematika zajímá.