Už jste asi slyšeli, že „naše rozšíření na planetě“ neobstojí před žádnou seriózní kritikou: je nás příliš mnoho a osídlujeme Zemi naprosto chaoticky. Kde bychom se měli rozmnožovat, tam se nikomu nechce řešit zbytečné problémy, a kde je to nežádoucí, tam se doslova hemžíme. Evropa vymírá a sotva se reprodukuje, Afrika naopak přetéká přes okraj.
Regulace porodnosti skončila katastrofálním nezdarem, protože dosažený vědecko-technologický pokrok spolu s nastolením „globální tolerance“ přinášejí naprosto nulový výsledek: venku na periferii provádějí osvětovou práci, učí antikoncepčním technikám a dovednostem, doma naopak uplatňují nejnovější technologie pro úspěšné početí homosexuálních párů. Přitom všude panují války, konflikty a katastrofy. Samá agresivita a nesmiřitelnost.
Na otázku „Kdo je vinen a co je třeba udělat?“ našla odpověď Americká psychologická asociace (APA).
Za všechno mohou muži
Podle nedávných studií vědců, a světe div se, tentokrát nikoliv britských, nýbrž amerických, je třeba považovat mužnost či „maskulinitu“ a všechny její tradiční formy za zdraví škodlivou. A to v doslovném slova smyslu.
Po neskutečných skandálech kampaně Me Too, podle jejíchž protagonistů bychom měli považovat každý kosý pohled za sexuální obtěžování, byl tento nový trend v duchu nejlepších tradic „represivní politické korektnosti“ doveden v rekordním čase k naprosté dokonalosti. „Tradiční mužnost“ byla oficiálně vyhlášena Americkou psychologickou asociací za „psychologický problém, který je třeba řešit.“
Doslovný citát hlavního teze APA mluví za vše: „Tradiční mužnost (nebo také „maskulinita) je charakteristická takovými čistě mužskými vlastnostmi, jako stoicismus, soutěživost, dominance a agresivita, a tudíž je celosvětově škodlivá. Muži vychovaní tímto způsobem se obvykle vyznačují nezdravým počínáním.“
Vysvětlení pro ty, kdo nevěří svým očím: mezi stoické návyky jednání patří rozumnost, vytrvalost, sebeovládání, chrabrost, pevnost charakteru, síla vůle a další „netolerantnosti“, které u mužů způsobují „ztrátu kontaktu s vlastními emocemi“ a při nezřízeném užívání po nich prý zůstává jen zloba.
A to pochopitelně vede „pravé muže“ k projevům různých druhů agrese, což velice kazí poklid a soulad všeobecné tolerance.
Jak s nimi (muži) naložit
Aby se předešlo tomuto zlu a vyřešily se problémy světové agrese, předkládá Asociací rozpracovaná úplná verze „Hlavních tezí“ desatero nových „přikázání“ (guidelines), z nichž každé zevrubně popisuje příčiny, proč jsou mužnost-maskulinita-mužství ve všech svých projevech tak škodlivé.
Ve velmi zkráceném výtahu (každé přikázání se rozkládá na několika stránkách) znějí tato úžasná doporučení následovně (pokud v určitém okamžiku začnete mít pocit, že si z vás vážně někdo utahuje, doporučuji, abyste si otevřeli tento odkaz a pečlivě si porovnali původní dlouhý text):
- Mužnost (maskulinita) neexistuje sama o sobě, nýbrž je dána převažujícím společenským konstruktem (což „potvrzuje“ jeden ze základů genderové teorie – rodíme se ničím a můžeme si vybrat rod, včetně středního, a tak dále).
- Osobnost každého jednotlivce je nestálá a proměnlivá, a pokud se tomu snaží stavět na odpor, odsoudí se k utrpení, což je k ničemu.
- Bílí muži mají privilegované postavení a musejí nést odpovědnost za staletí útisku žen.
- Jedině normální vztah mezi synem a otcem je, když se vztah k otci v ničem (!) neliší od vztahu k matce.
- Ženy trpí muže v domě, protože obvykle přinášejí podstatně vyšší příjmy, což je samo o sobě krajně nespravedlivé a potvrzuje to jejich privilegovanost.
- Doktrína o škodlivosti „mužnosti“ by měla být vysvětlována a prosazována všude, aby se ochránili samotní muži před škodlivými a agresivními postoji a návyky.
- Je třeba postupně odrazovat muže od jejich závislosti na kategoriích „maskulinity“, protože mužnost znamená soutěživost, a ta plodí nerovnost a agresi.
- Muži by měli pečovat o své zdraví stejně jako ženy, jíst více zeleniny, méně masa, přestat kouřit a pít, rozloučit se s rychlou jízdou.
- Muži se musejí naučit nestydět se za své emoce, více plakat, častěji si postěžovat na své vlastní strasti. Pak se zmenší jejich agresivita a jejich osobnost bude vzkvétat.
- A konečně, muži jsou také oběťmi násilí a jejich hloupý stoicismus jim brání, aby si to přiznali. Rozbijme okovy stoicismu (mužnosti, dominance, vytrvalosti) a lidstvo se bude vznášet na vlnách štěstí a všeobecné lásky!
Slepice snesla zlatá vejce
Tak takovéto zajímavé „teze“ snesla APA jako slovutný tucet zlatých vajec.
Někomu se v tomto balíčku „vědeckých zvratků“ už podařilo najít nové pokyny pro neofeministické bláboly v boji proti nenáviděnému prezidentovi Trumpovi.
Někdo zase podezírá z konspiračních piklů lobbisty LGBT a podobná spolčení, která chtějí vložit otěže vlády do rukou novému „matriarchátu“, při němž se muži dobrovolně vzdají své reprodukční funkce a budou hořce vzlykat na mohutných plecích lesbiček, zatímco ukázněně předají své sperma do všenárodní banky.
Jiní v tom vidí záměrné ničení osobnosti a dezintegraci pohlaví, aby bylo možné dobře vládnout lidské neosobní a bezpohlavní biomase. Nebo také řízenou a dlouhodobou kastraci s cílem snížit počet obyvatel naší malebné leč (minimálně v její západní části) pomatené planety.
Variant je mnoho, stačí si vybrat.
Nicméně program byl zahájen a rozpracované metodiky nezbytné pro jeho realizaci jsou už na cestě. Ale téměř okamžitě po prvních publikacích tohoto pozoruhodného dílka si několik vnímavých novinářů povšimlo, že myšlenka není vůbec nová, jen za ta léta pokroku obrostla přitakávači, jako uši hřívou vlasů.
V duchu radikálního feminismu
Již v roce 1968 se na světě objevila „Společnost pro kastraci mužů“. Jejím jediným členem byla „intelektuálka a radikální feministka“ Valerie Solanasová, autorka tehdy ohromujícího „SCUM Manifesto“. Manifest o nucené kastraci „zahřměl“ poté, co se jeho pisatelka pokusila zabít Andyho Warhola a prostřelila mu slezinu, žaludek, játra a jícen.
K této perforaci se rozhodla proto, že Warhol odmítl inscenovat hru pocházející z pera této intelektuálky-feministky v její nezměněné verzi. Hra se honosila názvem „Ve tvé zadnici“. Warhol přežil její hru i pokus o vraždu a naše intelektuálka-feministka si odseděla pouhé tři roky, aby následně šlapala chodník a skončila jako nevyléčitelná narkomanka.
Je třeba připomenout, že ve svém manifestu za kastraci mužů Solanasová výslovně napsala, že „muž je neúspěšná žena, biologický odpad a vrozená oběť potratu“. Komu by se po těchto slovech nechtělo skropit slzami pevné ženské rámě, jak vřele doporučuje APA?
Do kouta
Jestli máme říkat věci na rovinu, potom je třeba ještě poznamenat, že práce na vytvoření zženštilé mužské populace začala už docela dávno, aniž by se čekalo na instrukce amerických psychologů, kteří pouze shrnuli obecné teze a dali palec na jejich praktické uplatnění. Osamocená ohniska odporu jsou samozřejmě stále ještě leckde pozorována, a to bez ohledu na módu a obecné tendence „ubývání sil“.
Ale vzhledem k úspěšnému rozšíření epidemie „MeToo aktivistek bez hranic“ vzniká obava, že bude jen těžko možné zaručit, aby nové univerzální davové šílenství dobrovolné kvazi-kastrace nezasáhlo i ty nejzatvrzelejší machisty.
Na jedné straně to zvýší úroveň imbecilní rezistence babské populace planety. Na straně druhé budeme s chátrajícími domy a uštvanými koňmi znovu zahnány do kouta….