Neonormalizace

Neonormalizace  je sterilizační proces politic­kého zprůměrování. V české spo­lečnosti začíná někdy po roce 2000, kdy začalo docházet k omezování počtů alternativních pořadů ve stát­ních médiích, alternativních časopi­sů a různých akcí podporovaných grantovými systémy. Neonormali­zace vede k potlačování nepříjem­ných zpráv např. o nepokojích ve Španělsku, zkreslování a zplošťová­ní politicky obávané reality – např. ve zprávách o hnutí „Occupy Wall Street“ se jako typický představitel vybere asociální bezdomovec s dredy. Současná neonorma­lizace nejčastěji pracuje s mlčením o citlivých tématech, účelovým vy­bíráním faktů a vizuální nápovědou či přímo falzifikací – tedy takovým výběrem obrazu (fotografie, videoklipu), který působí objektivně, ale dě­ní zkresluje.

Mediokracie

v doslovném přeložení: vláda médií. Myšleny jsou masmédia, tedy vláda masových sdělovacích prostředků (tištěných novin, televizních kanálů i masově navštěvovaných elektronických deníků a magazínů). Ty mají možnost interpretací nebo i pouhým výběrem zpráv a uveřejňovaných informací ovlivňovat veřejné mínění a nahlížení na společenské dění a problémy. Ovlivnění názorů lidí má poté vliv na výsledek voleb a masmédia (média) tak nepřímo vládnou – svým způsobem ovlivňují výběr vládnoucích elit.

Politická korektnost

Jedná se o úsilí záměrným ovlivňováním jazyka odstranit některá tradiční označení nebo pojmy (koncepty), které jsou svázány s nepříznivými konotacemi a stereotypy, a proto mohou být určitými lidmi vnímány jako urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v nadřazených a diskriminujících postojích. Obvykle jde o nahrazení zatížených slov novými, eufemističtějšími, se stejným základním denotačním významem. Někdy jde o použití přiléhavějšího nebo obecněji platného označení.

„Politická korektnost je ideologie, která klasifikuje určité skupiny lidí jako oběti, jež potřebují ochranu před kritikou, a jejíž přívrženci věří, že jiný přístup nelze tolerovat.“ „Ve společnosti, která se těší svobodě projevu již tak dlouho – a bojovala za ni tak málo – že jí na ní přestalo záležet, jsou metody politicky korektní kontroly projevu a vyloučení opozice mimořádně účinné.“

Ještě citát Willama Linda (Americký komentátor, ředitel Centra kulturního konservatismu): “ Kulturní marxismus politické korektnosti, stejně jako ekonomický marximus, zjednodušuje celý historický vývoj jen na jedno hledisko. Ekonomický marximus tvrdí, že veškeré dějiny určuje vlastnictví výrobních prostředků. Kulturní marxismus neboli politická korektnost tvrdí, že veškeré dějiny určuje moc, pomocí níž různé skupiny definované na základě rasy, pohlaví apod. ovládají ostatní skupiny. Všechno ostatní je lhostejné.“

Přeloženo: Jde pouze o jinak pojmenovaný fašismus a neototalitu.

Multikulturalismus

Vágní definice z Wikipedie: „Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. (…) Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti.“

Dvě odlišné úrovně multikulturalismu:

1. Multikulturalismus uvnitř podobných kultur: Tento „multikulturalismus“ probíhá v Evropě (a ve světě celkově) ve větší či menší míře po celou historii naší civilizace. Naše území ve zhruba středu Evropy je přímým důsledkem, kdy se v naší kultuře, umění, stylu a tradicích střetává kultura zemí západní i východní Evropy. Tento střet dal vzniknout naší svébytné kultuře, kterou musíme chránit a dále kultivovat.
2. Multikulturalismus mezi odlišnými kulturami: Ideologie, prosazující výše uvedenou teorii o tom, že kultury, rasy a etnika z celého světa je možné donutit k harmonickému soužití. Tento druh je nejenže propagován současnými politiky a médii, navíc je i preferován a oslavován. Do dnešní doby je však tato ideologie nucena širokým evropským vrstvám obyvatelstva s nedozírnými následky; výpadky ekonomiky, obrovský nárůst kriminality, úpadek kvality školství a mnoho dalšího.

Zdroj: http://pro-vlast.org/idea/proti-multikulturalismu/

„Naším největším úkolem je rozložit původní evropskou společnost a musíme ji rozložit tak důkladně, aby nebyla nikdy schopna sama znovu sestavit většinu.“

(Professor Thomas Hylland Eriksen z Norska, Oslo)

Neoimperiální oligarchie

Neoimperiální oligarchie vyžaduje právo vykonávat globální supervizi zákonů jakéhokoli státu a vést proti němu válku, pokud jeho zákony nejsou kompatibilní se zájmy neoimpéria. V jejích očích taková válka není než „policejní akcí“ na ochranu „vyšší legality“.

Mocenským nástrojem, kterým oligarchie rozšiřuje nepevné hranice svého neoimpéria, je rozhodující převaha v produkci trojího strachu – strachu ze smrti v nukleárních plamenech, ze smrti v dluzích a ze smrti v (dez)informacích. Tu produkci svěřuje třem úzce propojeným obslužným elitám.

První obslužná elita je vojensko-průmyslovo-administrativní komplex, který byl jádrem bipolárního světa. V jeho rámci se rozvíjí technicky, normalizuje eticky a legitimizuje politicky „příprava nemyslitelného“ – nukleární války proti „nepřátelům impéria“. Západní institucionalizovaná věda a technika patří jako celek do tohoto komplexu.

 Neomarxistické školství

Mezi multikulturně-levičáckými, lidskoprávními intelektuály a neo-marxisty je poměrně velký počet vysokoškolsky vzdělaných osob s univerzitními diplomy a četnými tituly. To může ohromit pouze lidi, kteří nevědí kde a jakým způsobem levičáci tyto diplomy a tituly získávají.

Za posledních 15 let se neo-marxistům podařilo infiltrovat humanitní fakulty na některých českých univerzitách a vytvořit z nich inkubátory multikulturního levičáctví. Na západě tento proces proběhl již před desítkami let.

Neo-marxistům se i v ČR podařilo postupně zakládat nové katedry, nové univerzitní ústavy a zejména desítky nových předmětů, kurzů a studijních programů, které se věnují výuce a propagaci jejich ideologie. To vše také díky finanční a politické podpoře neomarxistů ze západu.

Neomarxismus

– post-marxistická ideologie
– vychází z kritické teorie Frankfurtské školy, existencialismu atp.
– místo materiálna již spíše psychologie a kultura; význam sociálních věd
– kritika nadměrné spotřeby
– utlačovaná již není dělnická třída, ale „domněle utlačovaní“:
– lidi na sociální podpoře
– ženy
– nebělošští přistěhovalci
– homosexuálové a jiné sexuální menšiny
– rasové a některé náboženské menšiny
– národy třetího světa
– narkomani atp.
– … viníkem jejich útlaku je západní civilizace a její hodnoty, od nichž je třeba lidi osvobodit
– kulturní marxismus a kritika hodnot západní civilizace (kapitalismu, nacionalismu, blízké rodiny, genderových rolí, rasy a jiných forem kulturní identity … které ospravedlňují a zachovávají hierarchii)
– politická korektnost
– multikulturalismus

– vykořeněnost a pocit nesounáležitosti se společností a pocit vzdoru vůči ní
– utopismus – boj proti lidské přirozenosti
– boj proti autoritě, establishmentu
– proti církvi, proti křesťanství
– infiltrace těchto idejí do lidí skrze školství
– prosazování sexuální výchovy
– boj proti patriarchální rodině
– označování tradicionalismu a konzervatismu za autoritářský fašismus
– snaha osvobodit jednotlivce z pout přirozeného řádu
– sklony k hedonismu, odmítání smířit se s nevyhnutelnou realitou
– proti tělesným trestům
– snaha o to, aby učitel nebyl silnou autoritou
– proti tomu, aby rodiče byli autoritou
– proti absolutní pravdě; mravní a hodnotový relativismus
– proti předsudkům a stereotypům
– proti tzv. zdravému rozumu

Nová levice
– v 60. až 70. letech v anglosasském světě
– reformy v oblasti homosexuálních práv, potratů, genderových rolí, drog atp.
– asociováno též s hippie hnutím a protiválečnými protesty
– nový feminismus
– nový environmentalismus

Wolfowitzova doktrína

Je základním kamenem americké politiky. Zní takto:

Naším prvním cílem je zabránit tomu, aby se před našimi zraky znovu vynořil soupeř, ať už na území dřívějšího Sovětského svazu, či kdekoli jinde, který by představoval hrozbu, podobnou té, jakou představoval Sovětský svaz. Toto je dominantní ohled, podtrhující naši novou obrannou strategii, která od nás vyžaduje nasadit všechny síly k tomu, abychom zabránili kterékoli nepřátelské mocnosti ovládnout oblast, jejíž zdroje by ji pod konsolidovaným řízením umožnily vytvořit sílu globální.
Tato Wolfowitzova teze tedy ospravedlňuje Washington k nadvládě USA ve všech oblastech světa a je plně v souladu s neokonzervativní ideologií o Spojených státech jako nepostradatelné a výjimečné zemi, oprávněné stát v čele světa.