Po nejnovějších událostech na Novém Zélandu se debata o bezohledném přistěhovalectví, ať už legálním či nelegálním, a také multikulturalismus prosadila na veřejných diskuzích. Co je vlastně velká náhrada?
Velká náhrada je teorie založená na demografickém vývoji, který vypracoval francouzský spisovatel Renaud Camus a poté jej vyvíjeli i jiní autoři jako nedávno zesnulý Guillaume Faye. Název této teorie, který je sám o sobě vysvětlující, předpokládá, že pokud budou v Evropě pokračovat současné demografické trendy, jako je nízká míra porodnosti domorodých Evropanů a stále se narůstající migrační zaměření ze zemí Afriky, Středního východu a Asie, budou Evropané v jejich vlastních zemích nahrazeni.
Jak se děje velká náhrada?
Jak název teorie naznačuje, někdo je nahrazen někým jiným. Stejně jako v rovnici, kde to vysvětlují dvě proměnné. První proměnná je původní evropská populace, nebo pokud chcete, plodnost bílých. Aby se generace sama obnovila a mohla sama udržet, potřebuje alespoň plodnost alespoň 2,1 dítěte na jednu ženu.
Tato mapa ukazuje, kolik let měly země v Evropě míru plodnosti 2,1 nebo vyšší (tj. Úroveň nahrazení). Chorvatsko je zemí, která měla plodnost nejvýše 2,1 (před 52 lety, v roce 1967). Nejnovějšími zeměmi jsou Island (před 9 lety) a Albánie (před 19 lety).
Jak můžeme vidět na této mapě, každá evropská země prošla stejným procesem, kdy se dostává pod úroveň přirozeného nahrazování, přičemž země západního a středoevropského regionu začínají tento trend první a postupně dochází k rozšiřování na periferii, zatím s výjimkou Ukrajiny. Tento proces s nízkou mírou plodnosti také vedl k rostoucímu stárnutí evropských společností.
Druhá proměnná je samozřejmě imigrace. Zejména ze zemí východní a jižní Asie, Afriky a Středního východu. Imigrace není v Evropě nic nového, tak jak existovala v malém měřítku mezi evropskými zeměmi, ale v současném ekonomickém ultra liberálním ekonomickém kapitalistickém systému byla potřeba levné pracovní síly a potřeba, aby děti pokryli příjmy důchodců, Je ironií, že platby za jejich důchody vede vlády k tomu, aby přiváděly přistěhovalce z nejvzdálenějších koutů této planety nebo nejrůznějších odlišných kultur.
Změny v populaci v cizích zemích evropských zemí v letech 1990 až 2015.
Jak vidíme na této mapě, s výjimkou východní Evropy, v poslední čtvrtině 20. století a počátku 21. století se v drtivé většině Evropy zvýšil počet obyvatelstva narozeného v zahraničí (pozn. že rok, ve kterém mapa končí je 2015, kdy právě začala „uprchlická“ krize).
Výsledkem těchto trendů je samozřejmě nahrazení rodilých Evropanů v jejich vlastních zemích, přičemž příklady jsou uvedeny v níže v uvedených grafech:
Míra nahrazení se v jednotlivých evropských zemích liší, přičemž v některých z nich je to více, v závislosti na tom, do jaké míry klesla míra porodnosti, kolik přistěhovalců (legálních i nelegálních) přišlo do země, severozápadní Evropa (Spojené království, Německo, Německo). Francie a Švédsko) je místem, kde je tento fenomén nejzávažnější, přičemž jižní Evropa je rychle doháněla (Itálie, Řecko, Španělsko a Portugalsko) a východní Evropa je z demografického hlediska na tom lépe i přes pokles počtu obyvatel v důsledku více neatraktivních ekonomik.
Jaká je budoucnost evropských národů a společností, pokud se tyto trendy nezmění?
Mnoho renomovaných zdrojů, které pracují s demografickými trendy a projekcemi, jako je Pew Research Center, již vysledovalo bezútěšnou budoucnost pro Evropu, pokud se tyto trendy bezohledného přistěhovalectví a nízké porodnosti nezmění. Výzkumné centrum Pew sledovalo do roku 2050 tři scénáře, pokud jde o muslimskou migraci v Evropě, která sice není celou migrací přicházející na náš kontinent, ale je dobrým ukazatelem podílu obyvatelstva cizího původu, s přihlédnutím k nejnovějším migračním trendům. Scénáře, které zahrnují scénář migrace nulový (není-li jedinému muslimovi povolen vstup do Evropy), scénář střední migrace a také scénář s vysokou migrací. Všechny vykreslují bezútěšný obraz, s významnými muslimskými menšinami na našem kontinentu, i kdyby už žádný další muslim neměl povolen vstup na náš kontinent.
Kromě muslimské migrace je také třeba vzít v úvahu migraci z východní Asie a ze subsaharské Afriky. V Evropě existují některé země, které udržují rasovou a etnickou statistiku, jako je tomu v případě Británie, nicméně sčítání lidu v kontinentální Evropě, v zemích jako Francie, Španělsko nebo Portugalsko, mají tendenci barevně nerozlišovat, počítají jak naturalizované občany, tak i děti cizinců. U národních občanů je pak obtížnější zjistit, jak moc jsou původní obyvatelé v těchto zemích skutečně nahrazeni, vedle národností s povolením k pobytu, ale s neuděleným oficiálním občanstvím.
S prezentovanými údaji můžeme konstatovat, že tyto trendy budou a již postupně proměňují Evropany v menšiny v jejich vlastních zemích, ale množství dat nebo statistik může jen přispět k tomu, co vidíte již ve velkých městech západní Evropy, jako je Madrid, Paříž nebo Londýn. Demografie je osud, poznání je moc a je to na Evropanech, aby jednali, hlasovali a hlasovali o těchto problémech podle našich zájmů.
Reagovat komentářem můžete pomocí kontaktního formuláře: